Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chile

Chile je přímořský stát na jihozápadě Jižní Ameriky, omývaný na západě a jihu Tichým oceánem. Pevninskou hranici má na severu s Peru, na severovýchodě s Bolívií a na východě s Argentinou. Patří k němu drobné tichomořské ostrovyVelikonoční ostrov, Isla Sala y Gómez, ostrovy Neštěstí a ostrovy Juana Fernándeze a na jihu v Patagonii část ostrova Ohňová země a množství dalších ostrovů při západním a jihozápadním pobřeží.

Historie

 Starověk a středověk

Přibližně před 10 000 lety přišli do oblasti první domorodí obyvatelé, kteří osídlili úrodné oblasti v údolích okolo pobřeží Tichého oceánu. V následujícím období v letech 14601485 došlo k expanzi Inků, kteří si podmanili celé severní Chile až po řeku Maule. Avšak neúrodnost oblasti znemožňovala Inkům více se v oblasti rozvinout. Dál na jihu sídlili Mapučové a další kmeny, jejichž území se Inkům nikdy nepodařilo dobýt.

Občanská válka a léta nestability

V roce 1891 vypukla v Chile občanská válka mezi parlamentem a jednotkami podporujícími prezidenta Josého Manuela Balmaceda. Armáda parlamentu zvítězila a Balmaceda spáchla na konci války sebevraždu. Po válce nebyl v zemi obnoven demokratický systém vlády. Od roku 1891 do roku 1924 vládla v zemi parlamentní vláda. Výkonná moc byla částí moci zákonodárné a převaha výkonné moci nad zákonodárnou byla velice malá. V roce 1924 provedl s pomocí armády generál Luis Altamirano státní převrat a zahájil tím léta nestability v zemi. Od roku 1924 do roku 1932 se v zemi vystřídalo několik vlád, které lze považovat za diktatury. Nejvýzmanějším diktátorem byl Carlos Ibáñez del Campo, který se v roce 1931 vzdal moci ve prospěch svobodných voleb.

Období demokracie

Po obnovení demokracie se prosadila buržoazní Radikální strana, která vládla po dvacet let, tj. od roku 1932 do roku 1952. Její vláda je spojena se zvyšováním role státu v ekomonice. Radikální strana byla poražena až v roce 1952, kdy voliči zvolili do funkce někdejšího diktátora Campu. Campa během let změnil svůj postoj k politice a stal se z něho podle některých „chilský Perón“. Ve funkci vydžel jedno volební období. V roce 1958 ho vystřídal Jorge Alessandri, který demokraticky vrátil konzervativcům vládu na dalších šest let. Ve volbách 1964 vyhráli volby křesťanští demokraté vedení Eduardem Frei Montalvou. Ten zahájil vlnu velkých reforem v zemi. Frei chtěl provést sociální, ekomonické, školské a zemědělské reformy. V roce 1967 začala být opozice proti Freiovi neúnosně silná. Proti reformám se postavila levice a konzervativci. Na konci volebního období Freie bylo provedeno několik reforem, ale ne všechny tak, jak si Frei přál. V následných volbách v roce 1970 Salvador Allende sjednotil všechny levicové strany. Unie levicových stran vyhrála volby a začala nekompromisně prosazovat socialismus. Byla provedena agrární a ekonomická reforma. Vláda znárodnila průmysl a bankovnictví.

Pinochetova diktarura

Spojené státy začaly být znepokojené situací v Chile, které se jako předtím Kuba měnily v další socialistický stát na americkém kontinentě a investice amerických korporací byly znárodňovány. Prezident Nixon začal mezinárodně tlačit na chilskou vládu. CIA začala podporovat opoziční média a politiky. Armáda s podporou USA svrhla Allendeho a jeho socialistickou vládu. Pak armáda začala bombardovat prezidenský palác a spáchala na Allendeho atentát. Moci se chopila vojenská junta, kterou vedl generál Augusto Pinochet Ugarte. Tisíce lidí byly povražděny Pinochetovými komandy smrti. Byla vydána nová ústava, která rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru, pozastavila činnost politických stran, zvláště těch, které tvořily Allendeho koalici. Běžně se užívalo bičování zadržených, jehož obětí bylo mnohem víc lidí, než jen těch, kdo o něm podali svědectví. Oběti měly většinou při mučení zavázané oči. Následovala vlna emigrace. Ve světě vzniklo několik opozičních stran, které bojovaly nenásilně proti Pinochetovu teroru. V Chile vedla ozbrojený odpor místní komunistická strana. Díky Pinochetovým zásahům do ekonomiky a prosazení liberálních podmínek, které byly inspirovány americkými liberálními ekonomy jako byl např. Milton Friedman se ekonomika Chile dostala na post nejvýkonnější ekonomiky Jižní Ameriky. V roce 1988 se rozhodovalo opět o setrvání Pinocheta ve funkci v plebiscitu. Pinochet však dostal jen 45% kladných hlasů, a tak musel odstoupit.

Současné dějiny

V roce 1989 se konaly vícekandidátské prezidentské volby, které vyhrál křesťanský demokrat Patricio Aylwin. Jeho vláda v letech 1990 - 1994 je považována za přechodné období mezi diktaturou a demokracií. V roce 1994 vyhrál volby křesťanský demokrat Eduardo Frei Ruiz-Tagle, který byl synem prezidenta Eduardo Frei Montalva (prezident 1964 - 1970). Frei byl úspěšný i ve volbách v roce 2000. Křesťanští demokraté ztratili vedoucí postavení až ve volbách v roce 2006, kdy vyhrála socialistická strana. Prezidentkou se stala poprvé od vzniku Chile žena Michelle Bachelet Jeria.

Geografie

Povrch

Chile má zcela jedinečnou polohu a táhne se od severu k jihu podél tichomořského pobřeží. Východní hranici tvoří Andy. Na západě při pobřeží vystupuje Pobřežní Kordillera (španělsky Cordillera de la Costa), která uzavírá na severu největší poušť Jižní Ameriky Atacama a ve střední části Velké Chilské údolí. Na severu zasahuje ještě na území Chile náhorní plošina Altiplano s jezerem Salar de Atacama, z níž nejvýše ční Pico de Aucanquilche v nadmořské výšce 6180 m n. m. Směrem k jihu tvoří Andy jednotný hřeben. Nejvyšší horou v Chile je Ojos del Salado a měří 6880 m n. m. Patagonské Andy na jihu jsou již nižší, nejvyšší vrchol měří 4058 m n. m., s tvary ledovcové modelace - fjordy, ostrovy a zálivy. Nejvyšší horou Ohňové země (Tierra del Fuego) je Pico de Yogan měřící 2469 m n. m.

Vodstvo

Řeky jsou vesměs krátké, ale vodnaté, příkladem jsou řeky Copiapó (162 km), Huasco (88 km) a Bío-Bío (380 km). Na jihu, na chilsko-argentické hranici dochází k zajímavé situaci, kdy z některých ledovcových jezer vytékají řeky do Tichého i Atlantského oceánu - například se jedná o Lago General Carrera a Lago O'Higgins.