Původ jména
Jméno země je odvozeno od latinského argentum — stříbro, protože když se první Evropané, ztroskotanci z nezdařené expedice vedené Juanem Díazem de
Historie
Hlavní článek: Dějiny Argentiny
Do doby, než do země pronikli Evropané, žily v severozápadní oblasti And významné kulturní národy, které obývaly sídliště podobná městům. Na jihu přebývala společenství sběračů a lovců. Kolem roku 1480 obsadili rozsáhlé části Inkové. V roce 1516 přistáli u ústí
Peronismus a vojenská diktatura
Velkou hospodářskou krizí na konci 20. let 20. století skončila doba velkého rozkvětu argentinské ekonomiky. V následujících letech převzali vládu konzervativní vlastníci půdy a vojenské kruhy a v čele státu se střídaly civilní vlády s vojenskými. Za reformního, ale i populistického politika platil po dlouhou dobu dvakrát zvolený Juan Domingo Perón, obviňovaný ze sociální demagogie a sympatií k fašismu. Po něm získala jméno politika peronismu, která se v praxi projevovala rozsáhlým znárodňováním, podporou odborů, snahou o zlepšení sociálního postavení a rozšíření politických práv dělníků i nejchudších venkovanů, posilováním prezidentské autority a antiklerikalismem (v r. 1955 argentinskou vládu exkomunikoval papež Pius XII.). Perón zastával úřad prezidenta republiky v letech 1946-1955 a 1973-1974. V mezidobí, kdy na pozvání generála Franka pobýval v madridském exilu, čelila Argentina stupňující se politické krizi, provázené vojenskými puči a vlnou terorismu, která vrcholila v roce 1970. Po jeho smrti svrhly 23. března 1976 vojenské kruhy vládu formálně vedenou jeho manželkou "Isabelitou" Maríou Estelou (faktickou moc měl v rukou José López Rega), které okamžitě zahájily tzv. špinavou válku (guerra sucia) proti svým odpůrcům; reagovaly tak na vzestup politického násilí, ke kterému výrazně přispěly ozbrojené formace peronistické levice - tzv. Montoneros. Junta, za podpory USA (ministr zahraničí Henry Kissinger) a s počátečním souhlasem vlivné katolické církve, zahájila proces tzv. národní reorganizace (reorganización nacional), jehož cílem bylo argentinskou společnost kombinací neoliberálních ekonomických reforem a brutální represe atomizovat a depolitizovat. Porážka v krátké válce s Velkou Británií o Falklandy v dubnu 1982 uspíšila pád vojenské junty.
Obnovení demokracie
V říjnu 1983 se po dlouhé době opět konaly svobodné prezidentské volby, jejichž vítězem se stal civilista a odpůrce junty Raúl Alfonsín. Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády: mučení, vraždy, masové popravy, tzv. lety smrti (vuelos de la muerte - shazování živých lidí z vojenských letadel do Atlantiku) a strategie mizení lidí (tzv. desaparecidos), kterým podle oficiální zprávy o porušování lidských práv za vojenské diktatury Nuncá más (Nikdy víc) padlo za oběť kolem 30 000 Argentinců. Jen samotné lety smrti si vyžádaly 4000 obětí. Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v roce 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení. Prezident Alfonsín byl nakonec pod tlakem armády nucen dvěma spornými zákony (Punto final a Ley de obediencia débita) vyšetřování zločinů vojenského režimu výrazně omezit. Znovu je uvedl do pohybu prezident Néstor Kirchner, někdejší stoupenec peronistické levice (vládl v letech 2003-2007), a pokračuje v něm i nynější prezidentka Cristina Kirchnerová (od 2007).
Argentinská finanční krize
Během prezidentské éry Carlose Menema (1989-1999) z Justicialistické strany, která je formální dědičkou peronismu, se vyšetřování zločinů junty dostalo na vedlejší kolej. Menemovy ekonomické reformy po dílčích úspěších (redukce státní správy, snížení inflace) nakonec vyústily v souvislosti s ekonomickou krizí v některých zemích latinské Ameriky a Asie v hlubokou finanční krizi, k níž přispělo odhalení několika korupčních afér i rostoucí nezaměstnanost a která zapříčinila dvouletou politickou nestabilitu (v letech 2001-2003 se v úřadu vystřídali čtyři prezidenti).
Přírodní podmínky
Argentinu lze rozdělit zhruba do tří částí: úrodné pampy v severní polovině země, roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi (Tierra de Fuego) a horské masivy And na západě na hranicích s Chile. Nejvyšší hora And a celé západní polokoule, Aconcagua, leží právě v Argentině. Do severních provincií Salta, Formosa, Chaco, Santiago del Estero a Santa Fé zasahuje z Paraguaye rozsáhlá planina Gran Chaco.
Mezi hlavní řeky patří Paraguay, Bermejo, Colorado, Uruguay a největší řeka Paraná. Klima je na většině území mírné.
Duhaldeho za dočasnou hlavu státu. Duhalde se setkal se zástupci MMF, aby vyjednal další půjčku 20 miliard dolarů, ale ta nestačila. Spojení pesa s dolarem bylo opuštěno v lednu 2002 a v únoru se kurz pesa vzdálil od dolaru.
23. prosince 2001 vyhlásil prozatímní prezident moratorium na dluhy.
Růžový dům (Casa Rosada), residence argentinského prezidenta. Barva byla zvolena jako kompromis mezi barvami dvou hlavních politických stran na konci 19. století - červenou a bílou. Původně byla residence natřena směsí vápna a býčí krve. Za vlády Carlose Menema byla barva na přední fasádě obnovena k nelibosti mnoha Argentinců, kterým připadá dnešní barva příliš růžová. Stav z roku 2003
Obyvatelstvo
Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek. 90 % Argentinců je evropského původu, především španělského, německého, francouzského a italského. Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci.
Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství, které je také státním náboženstvím.
Největšími argentinskými městy jsou Buenos Aires (3 043 400, s aglomerací 11 miliónů), Córdoba (1 208 700), Rosario (1 119 000), Mendoza (773 100), La Plata (643 000).
Kultura
Argentinská kultura je poznamenána mnohonárodnostním a multikulturním charakterem jejich obyvatel, silnými formami projevy synkretismu a kladného hodnocení pokroku a modernity, společně bez konfliktů s dvojím pocitem sounáležitosti s evropskou a latinskoamerickou kulturou. Mexický básník Odtavil Paz navíc jednou řekl, že „Argentinci jsou Italové, kteří mluví španělsky a jsou stvořeni po francouzsku.
Formule 1
Neznámějším argentinským pilotem formule 1 je Juan Manuel Fangio, který se v padesátých letech pětkrát stal mistrem světa.